Life In Technicolor ii

Můžete si přečíst rozhovor s režisérem videoklipu Life In Technicolor ii Dougalem Wilsonem. Najdete tu i video z natáčení videoklipu a samozřejmě i konečný výsledek.

Ahoj Dougale. Jak jsi přišel k tomu, že budeš dělat video k Life In Technicolor ii?

Chvíli dělám videoklipy pro Phila Harveyho, záhadného pátého člena Coldplay. Zeptal se mě, jestli by nechtěl udělat něco k jejich dalšímu singlu. Tak jsem se s ním chtěl setkat a promluvit si o tom. Znělo to závazně, víc než když nás jen někdo pověří, že máme udělat to a to. Obvykle jen dostaneme emailem nahrávku v MP3 a nevíme, kolik lidí se na tom bude podílet nebo jaké jsou šance obstát.

Víš, čím se Phil nechal inspirovat?

Myslím, že musel vidět moje filmové ukázky, které bych použil pro Dizzee Rascal nebo The Streets. Když půjdete na naše stránky, můžete jich tam vidět plno.

Tak jste se sešli s Philem?

Ano, sešli. Povídali jsme si a znělo to, že chce něco ve stylu toho, co jsem dělal kdysi, takový druh mého pošetilého humoru. Původně měli vydat singl s názvem Glass Of Water, tak jsem myslel, že to bude pro tenhle song. Pak jsem začal myslet na to, že to bude moc drahé a že to bude vypadat jako podvod, protože skupina byla zrovna na turné. Měl jsem i jiné nápady, bylo to super, protože mi svěřili všechno, co se toho klipu týkalo. Skupina pak navrhla, aby to byly loutky, něco ve stylu Thunderbirds. Přišlo mi to jako dobrý nápad.

Ty už jsi předtím s loutkami pracoval, že?

Ano, ve videu Dizzee Rascal, což pro mě znamenalo pohybovat se v oblasti, kterou po technické stránce důvěrně znám. Přemýšlel jsem, co bychom s loutkami mohli dělat a napadl mě Punch a Judy. Je to britská instituce, docela vlezlá, zábavná a anarchická, ale nedokázal jsem si je předtím představit ve videu. Tak jsme tedy přišli na tu myšlenku. Coldplay pak  vyměnili singl za LITii a mně se ten nápad s loutkami zdál pořád dobrý.

Co se dělo dál?

Pak to vypadalo, že Punch a Judy budou vlastně na vystoupení loutkového rockového bandu. Viděl jsem v tom několik vtipů, když se pokusíme udělat to jako Van Halen nebo Motley Crue, mělo to obsahovat všechna klišé pořádného rockového koncertu, ale s loutkami. Tak jsem ten song rozkreslil na dějovou tabuli a schoval jsem ji před ostatními, protože jsem chtěl vidět, jak se budou ostatní tvářit na to, co se zrovna děje na stage. Všechny gagy jsem měl připravené. V tom byl ten vtip. Lidi na to koukali a přitom se jim v tváři mísilo zmatení a strach. Nebylo by to tak vtipné, kdybych to tak neudělal.    Mr. Punch v celé své kráse

Některé pohledy jsou úžasné, hlavně ten malý chlapec na začátku.

Ano, je to klasický moment. Neřekli jsme mu, co má dělat. Měli jsme druhou kameru, která snímala děti, když se hrálo na pódiu. Základními kritérii na castingu bylo, že ty děti musí mít zmatený výraz. Právě proto jsem ho vybral, vypadal vtipně, když ty loutky nepatrně otevřeli pusu.

Jak jsi vybral místo, kde se filmovalo?

Chtěli jsme být v nějaké tradiční anglické vesničce, zkoušel jsem najít nějaké místo, halu, kde se scházejí paničky a pořádají sezení. Ale bylo to opravdu těžké,  najít takové místo, protože takové haly jsou vždy používány jako klub stolního tenisu, nebo tak… Hledali jsme celé věky a pak se náhle objevilo místo s názvem Aldenham nacházející se blízko Watfordu. Zajímavé, že stejná vesnice byla v záběrech televizní adaptace Midwich Cuckoos od Johna Wyndhama, jmenovalo se to „Vesnice zatracení“. Je to takové filmové dědictví.

Je to hezká vesnice?

Ano, je to velmi příjemné a malebné místo, ačkoliv naproti, na takové hezké malé chaloupce, byl velký nápis „Přiveďte zpět oběšence“. Pracovali jsme tak, abychom nedělali velký hluk, zvlášť kvůli sousedům. Ale místní, které jsme tam potkali, byli opravdu moc milí.

Co bys mi řekl o výrobě těch loutek?

Znám opravdu dobrého kluka, se kterým jsem už předtím pracoval. Jmenuje se Nonny Banks. Pátral jsem, chtěl jsem něco ve stylu loutek Punch a Judy, tak jsem načrtnul hrubou podobu skupiny. Nonny je vysochal z hlíny a my je pak udělali tak, aby vypadali jako ze dřeva, udělali jim nátěr, oblékli je. Nemyslím,…nevypadají přesně tak jako oni, je to víc o tom, že musíme přemýšlet, jestli je známe, jestli nám někoho připomínají. Proto jsem tam dal tu malou holčičku a biografii Playin´ It Cool.

Dostali jsme hodně emailů ohledně té knihy, ptají se, kde se dá koupit.

Myslím, že veškerý fenomén neoficiálních biografií je opravdu zábavný. Když má nějaká skupina úspěch, vždy se najde nějaký příležitostný spisovatel, který dá okamžitě dohromady jejich neoficiální biografii. Tak jsem do Google zadal „neoficiální biografie Coldplay“ a našel neobvyklé CD s názvem Maximum Coldplay, jehož obal jsem použil na obálku té knihy. Na té fotce Will vypadá na třináct. Je to CD, na kterém nějaká žena suše vypravuje faktickou biografii Coldplay, ale vlastně jde o jinou skupinu hrající trochu jako oni. Jejich klipy můžete najít i na netu. Je to zbytečné. Myslím, že byl měli udělat fotku a dát ji na knihu. Je to myšleno jako vtip o fenoménu neoficiálních biografií.

Hodně se mluví o loutce Guye.

Jo, nikdo si nemyslí, že vypadá jako ono, že? Je to naprosto jasné. Ale je to způsobeno tím, že je to ve stylu karikatur Punche a Judy. A nějak, myslím zrovna Guy, vypadá z celé skupiny nejvíc jako Mr. Punch. Tak jsem přeháněl a dal mu masivní zahnutý nos, tajuplné oči a záludný úsměv. Myslím, že je vtipné, že jsme nejhezčímu členovi kapely udělali nehezkou  loutku.

Kdo ty loutky dělal?

Ti chlapci se jmenují Jonny a Will a jejich kamarád Martin. Ale na jméno jejich dalšího kamaráda si nemůžu vzpomenout.

Guy?

Guy? Ne, to je jen shoda jmen, není to skupina. Ale Jonny a Will dělají fantastické loutky. Dělal jsem hudební video pro anglickou národní operu, ve které také byly loutky a oni na tom se mnou dělali.

Šlo filmování LITii dobře?

Ano. Plánovali jsme to přesně, protože video mělo příběh, dělali jsme ho na díly, jako skládačku, která pasovala dohromady. Je to hlavně o zabavení dětí,  protože tam nevydrží být celé hodiny. Tak jsme pracovali hodně, hodně rychle. Odhadovali jsme tak dva snímky za zátah. U velkých komercí můžete udělat snadno třicet snímků.

Objevil se během toho Phil?

Ano, objevil.

Vrcholem videa je rozbití okna helikoptérou.

Ano, to byl zrovna záběr uprostřed noci, na konci posledního dne. Všechno denní světlo je umělé – je to jen hodně nasvícené.

Rozbili jste opravdové okno?

Ne, je to filmový trik. Ve skutečnosti jsou to požární dveře, které jsme otevřeli a vsunuli tam desku, aby to vypadalo jako okno. Vytvořili jsme to ze dřeva a cukrové vody. Udělali jsme dvě, protože jsme předpokládali, že se to jednou nemusí povést, ale když jsme to rozbili poprvé, vypadalo to opravdově, tak jsme toho pak už nechali.

Jak jste to ve skutečnosti udělali?

Helikoptéra se připevnila na dlouhou násadu od smetáku, která prošla oknem. Ta helikoptéra ve skutečnosti ani nelétala.

Je nějaký důvod, proč Jonny není v helikoptéře? Kdyby to bylo video Beatles, lidi by si mysleli, jestli někdo neumřel, neopustil skupinu, nebo tak.

Ne, to mohlo být myšleno jakkoliv. Ta helikoptéra byla uvnitř docela malá a loutky byly zase docela velké. Museli jsme jim dát pryč nohy, když jsme je do helikoptéry dávali, stejně jsme tam mohli dát jen tři. Když jsme zkoušeli nacpat tam všechny čtyři, byly tam hrozně namačkaní. Nevypadalo by to dobře. Ale je to jen krátký záběr, doufali jsme, že si toho nikdo nevšimne.

Ale proč Jonny?

Myslím, že za to mohlo to, že jsme neměli už moc času. Prostě jsem jednoho musel vytáhnout.

Co se s loutkami děje teď?

Ty jsou teď s Coldplay. Cestují společně na turné.

Myslíš, že se ještě někdy sejdou všechny znova na pódiu?

Může se to stát. Je to ve hvězdách.

www.coldplay.com